Nabídka kytarových efektů je dnes tak široká, jako nikdy předtím. Tím nebývale rostou i zvukové možnosti. Kdekdo ví, že 60. a 70. léta přinesla zvukovou revoluci. Přebuzené zesilovače produkovaly skvostné zkreslení, které bylo doplňováno zvukem „kvákadel“ (wah-wah), různými modulátory, phasery, fuzzy atp. Efekty měly pevné místo ve zvuku kytarových mágů, jako byl Jimi Hendrix, Eric Clapton či David Gilmour. Snad každý ze začínajících elektrických kytaristů si někdy přál znít jako někdo z výše zmíněných. Zkoušeli jsme to s pomocí multiefektů, než jsme zjistili, že „to prostě není ono“. Krabičky sebedražším mulťákem nenahradíš!

Nicméně, když už máme tak čtyři efekty (a šilháme po pátém), začnou nás štvát potíže spojené s propojováním krabiček, síťovými adaptéry a také – ztráta určité údernosti, kterou známe z nejklasičtější sestavy „kytara – zesilovač“. A nakonec se rozhodneme postavit si pedalboard. Opatříme konstrukci, nalepíme suchý zip, připevníme adaptéry, zásuvky na 220V a seřadíme za sebe krabičky.  Na pódiu pak „stepujeme“ – a začínáme řešit, jak zjednodušit přepínání a údernost zvuku – a objevujeme tzv. true-bypass lišty (TB lišty). A protože všeho je dnes nejen dostatek, ale spíš nadbytek, činí nám potíže zorientovat se a tak se pídíme po tom, co používají známí kytaristé, občas něco koupíme a zakrátko se ztrátou prodáváme.

Položme si pár otázek. Kolik efektů máš k dispozici nebo v dohledné době pořídíš? Jak velký pedalboard tedy potřebuješ? Větší kousek je tak 80 – 90 cm, menší kolem 40-60 cm. Máme-li už zkušenost s tancem po efektech, pak výběr velikosti pravděpodobně ovlivní i lišta pro přepínání krabiček. Jakou lištu zvolit, abychom se pokud možno trefili do parametrů typu „velikost a váha – jednoduchost ovládání/programování – kvalita a hlučnost spínačů – způsob připevnění k boardu“?

Mám zkušenost s MIDI systémem firmy Voodoo Lab (USA). Výhodné pro majitele krabiček s MIDI vstupem (Eventide, Strymon ap.). Velké možnosti – pro muzikanty ochotné porvat se s programováním. Dá se to naučit, ale většinou raději hrajeme, než studujeme manuály. Další skvělou možností je Octaswitch Carl-Martin. Kvalitní výrobek, jednoduché ovládání, možnost 8 efektů a 8 konfigurací. Musíš mít představu, jaké efektové sestavy chceš použít a pomocí mikrospínačů vytvořit 8 zvukových sestav. Nevýhodou je větší rozměr. Hledáme-li něco jednoduchého a funkčního, pak je tu Jarda Smrčka s velmi kvalitními TB lištami – jsou úzké, dají se snadno připevnit, pro 3, 5 a 7 krabiček (http://www.smrckaeffects.com). Odpadá programování. Použít 2 – 3 efekty najednou znamená 2 – 3x sešlápnout spínač. Na trhu je také několik programovatelných čínských výrobků, k osvědčeným patří štíhlá lišta firmy Joyo – pro ty, kterým vyhovuje ovládání typu „banka – zvuk číslo XY“.

Závěrem bych rád upozornil na britskou firmu GigRig, jejíž lišty patří mezi nejlepší (https://shop.thegigrig.com/switching/). Ve svém pedalboardu má tuto značku i Michal Pavlíček. „G2″ je asi to nejlepší, co lze použít, ale je velká a pro běžné kytaristy poměrně drahá (přes 20 tisíc). „QMX“ jsou velmi sympatické, úzké, cenově dostupné. Kromě základního ovládání jako na Smrčkových lištách nabízí ještě režim Flip/Flop, jehož výhody jsou patrné z předváděcího videa. QMX představuje nekompromisní kvalitu provedení a komponentů, spolehlivost, jednoduchost ovládání a přitom variabilitu nastavení. Co víc si přát? Přeju šťastnou volbu!