Jako introvertně založený člověk oslavy nemusím, zvlášť ne takové, kdy je v centru pozornosti moje maličkost. Naštěstí mám manželku a dcery, které ochotně ignorují mé nastavení a čas od času mi připraví šok v podobně pozvánky na mou vlastní oslavu. Chtě nechtě vycházím ze své komfortní zóny (kterou je moje pracovna), balím si kytaru a aparát a odhodlávám se utkat se svou povahou a užít si to. Nelituji. Brzy měním názor – slavit se musí! V uspěchaném, internetovou komunikací prošpikovaném světě, představují oslavy čas zastavení, čas prožitý s milými lidmi. Kdysi to takhle bývalo, že?